Zuzka Menhartová: „Vařit na ulici, je jako přímej přenos v televizi.“

| Články | Redakce Jobstime.cz

Pořád tady v redakci píšeme články a články, tak jsem si řekli, že vám taky přineseme nějaký ten rozhovor. A když už, tak už! Udělali jsme rozhovor se Zuzkou Menhartovou, jednou z hybatelů a organizátorů Street Food Festivalu – festivalu pouličního jídla. Zuzka, se kterou jsem si sedl na lavičku před Emma espresso bar a popovídal o její práci, je takový gastronomický freelancer. Dělá produkční v Novoměstské radnici, občas se podílí na projektech pro Storyous a směřuje svojí práci od PR, až po ambasadora, nebo reprezentanta různých projektů. Víceméně se ale živí tím, že potkává lidi (v průběhu našeho dvacetiminutového rozhovoru před kavárnou potkala minimálně pět svých známých), zná lidi a ve správnou chvíli je propojuje a seznamuje mezi sebou.

Chtěl jsem to hned na začátek nějak shrnout:

_IGP0865Takže jsi takový gastro headhunter

No… Nejsem headhunter, co se týče práce jako takový, ale spíš taková gastro-spojka, gastro konektor. A vlastně nejen gastro, protože se to propojuje i s jinýma věcma z dalších oblastí, na které mám vazby. Takovej… “lína huba, holý neštěstí”. (směje se)

Co děláš u SFF?

Moje práce je obcházet kavárny, ochutnávat jejich kávu, klábosit o tom a… Ne, dělám si legraci. U SFF dělám media, PR a někdy i smlouvy a takový to nepříjemný vyjednávání. Jsem taková ta nejmíň akční složka toho všeho, protože moji kolegové, co dělaj produkci na místě, nebo hledaj účastníky, domlouvaj, zařizujou a vůbec ty, co to na nich stojí, mají mnohem živočišnější práci. Je to vlastně práce, kde nikdy nekončíš. Je jedno, jestli festival je, nebo neni, nebo se blíží, nebo už byl. Pracuješ na tom furt.

Jak ses dostala k SFF?

To je hodně vtipný. Byla jsem oslovená, jestli nechci pomoct s takovou noname akcí. Prostě grilování u Crossu. Hodně na punk. A tak jsem si řekla, že do toho půjdu, protože jsem věděla, že jednak potkám lidi, který bych normálně nepotkala – já jsem v té době pracovala v korporátu v HR, taková nažehlená košile – a zároveň se můj přítel pohyboval na foodový scéně a já si říkala, že když už je to pro mě tak mimozemský teritorium, bylo by vlastně dobrý ho poznat. Abych věděla, o čem mi doma vypráví.

Kdo tam s tebou ještě dělá? Co jste vlastně za lidi?

Co my jsme za lidi, to se taky občas ptám. (smích) Mě toho Street Food strašně dal, fakt. A to se týče i lidí. Dokonce některý z nich patřili, ať tak, či tak, k největším překvapením mého života a jsem za to hodně vděčná.

Takový pozitivní překvapení je pro mě Kenzo z Crossu. Je to klidná síla, jemná duše a můj prášek na uklidnění v mnoha situacích. Když děláme Street Food Jamy, tak se propojujeme s Crossem a víme proč. Zázemí, jaké máme v Crossu, nám doteď bohužel nikdo další nedokázal nabídnout. Kenzo pak řeší tohle, tedy zázemí u Crossu, popřípadě u těch větších akcí jde za ním stage, hudba a hodně pomáhá s produkcí jako takovou on i jeho tým.

Pak jsou strašně důležitý dvě pozice a duše festivalu. Ty se starají o amatérský účastníky a profíky.

O amatéry se až otcovsky stará Kuba Bukáček, což je takovej gastro fantomas téhle scény. Všichni o něm mluví, všichni ho znají, ale málokdo ho viděl naživo. Jestli se zajímáte o dobré jídlo, akce a podniky, nemůžete jeho jméno minout. Je všude, všechno ho zajímá, o všem ví a je to kluk, co vás nenechá nikdy ve štychu. Chodí na akce, něco ochutná a co se mu líbí, na to si vezme vizitku a jde dál. Takhle sbalil pro Street Food i mě. Znal lidi, co znaj lidi a už to bylo. (usmívá se)

Hodně profi, svá a zase úplně jiná, do takovýho strukturovanějšího stylu práce hozená, je Jana Stehlíková, která dělá jinak v Laboratoriu Riccarda Lucqueho. Ta řeší profesionály a hezky si to drží. Největší energii z ní cítím v akci, na místě. Je to pak taková šéfová, co má k ruce svoje brigádníky, nedá na ně dopustit a oni vědí, že ona ví, co je třeba. A tak jim to šlape.

Streetfoodfest 73_I_malý

Pestrost našeho týmu je někdy fakt úlet, ale je to podle mě naše bohatství, i když se někdy štveme, nebo si každej o věci myslíme a říkáme něco jinýho.

Last but not least je Jana Burianová, což je pro mě další z úžasných překvapení SFF a i velký osobní přínos. Jana vždycky řeší doprovodný program našeho festivalu. Od workshopů, po spolupráci s časopisem Pyré, oblast recyklovatelného nádobí apod.. Letos spolupracujeme i s Lonely planet a jejich knihou o street foodu. Jana je takový velký srdce toho všeho a dává do toho takový to prvotní řemeslo, velkou opravdovost naší myšlenky.

Takže vám to dohromady šlape?

Je to různorodý, ale myslim si, že to není špatně. Někdo z nás by to dělal moc na pankáče a někdo by to zase dělal až moc striktně. Někdo má tenhle nápad, někdo tamten. Dohromady je to ale skvělej koktejl a my se tak díky povahám nás všech pohybujeme někde kolem dobře žitelný rovnováhy.

Co je velká výhoda Street Food Festivalu a v čem se liší od jiných festivalů je, že jsme a vždycky budem nezávislí. My nemáme žádný velký partnery, ani velký sponzory. Síla celý věci je v tom, že si můžeme vybírat. Nikdo na nás netlačí, nebo ani nemůže tlačit, protože nemá jak. To lidi velmi chápou a cítí to. Na SFF nejsou věci, který bychom neochutnali, nebo bychom je neznali osobně a nebo bychom alespoň neměli reference od někoho, kdo je pro nás opravdu berná mince. A to je z toho strašně cítit.

Streetfoodfest 332

Celý je to o chytrosti. On totiž celej street food není nic víc, nic míň, než chytrá věc. Vařit na ulici, je jako přímej přenos v televizi. V restauraci máš zázemí, lidi tě neviděj a když by se náhodou něco nepovedlo, tak se to pořád dá ještě nějak spravit. Zatímco na ulici máš jenom věci, co ti ulice dovolí – gril, nebo plotýnku – a je to v tu chvíli jenom na tobě. Musí tam být kvalitní lidi, aby to zvládli.

Dělat to chytře je v zájmu všech. Používat sezónní věci je samozřejmě i v rámci kalkulace a další aspektů jenom chytrý. Má to být jednoduchý. Má to být připravený tak, aby se to dobře jedlo. A aby to mohlo být jednoduchý, chytrý a efektní, to stojí spoustu vymýšlení.

Hledáte práci v gastru?

Přes 400 podniků u nás hledá denně talenty.

Najděte práci

Žijete gastrem?

Vytvořte si profil a buďte vidět v oboru!

Registrujte se

 

Proč jste se SFF začali?

Jeden z hlavních úkolů, co jsme si tady v tom našem konání dali je, aby se v Čechách vůbec nějakej dobrej street food objevil. Aby se to zpropagovalo, aby se o tom ty lidi dozvěděli, aby věděli co to je. Aby lidi na ulici za pár šlupek ochutnali něco, co pak budou chtít v restauraci. A když za dvojnásobnou cenu dostanou něco odpornýho, tak to vrátí. A jakmile se změní poptávka, tak se změní i nabídka.

To je náš cíl. A myslím si, že za ten rok a půl co to děláme, se situace strašně změnila.

Za prvé se těch outdoorových gastro akcí objevilo strašně moc. Já věřím, že bude příští rok ještě náročnej, ale pak se oddělí zrno od plev a zůstanou už jenom ty dobrý, a že tady ty dobrý jsou. A za druhé, že lidi už chápou, že některý věci na ulici prostě patří a některý ne. Pro některý věci si půjdu do restaurace a některý si vychutnají na ulici. Už chápou, že to nemusí být pouze smažák v housce. Už jen to, jak bylo pokřivený jméno langoše je úplně trestuhodný i když je to úplně skvělá věc.

A nebojíš se, že by se mohl dobrej street food fest ztratit mezi spoustou špatných a nedotažených?

To už se stalo před tři čtvrtě rokem (směje se) Vždycky když se objeví nějaká myšlenka, která natáhne spousty lidí, a loni na podzim jich přitáhla přes čtrnáct tisíc, tak se samozřejmě najdou ty, co si řeknou: „Hele to je strašně jednoduchý, tak to pojďme udělat taky“. Ať už se to stalo letos v Brně, nebo se to stalo loni na smíchovský náplavce. Prostě takovýhle lidi vždycky budou. Nás to nerozčiluje do chvíle, než nám to začne kazit jméno. Bohužel se stalo, že se nám začali ozývat lidi, se kterýma spolupracujeme, a řikali: „Vy to Brno letos děláte taky? To jste se zbláznili za tyhle peníze a podmínky!“ Na to konto jsme zjistili, že na místě, kde jsme SFF v Brně dělali minule, to knowhow z našich materiálů, přihlášek a stránky jaksi zůstalo a přetrvává až do tohohle roku. Nevěřili jsme svým očím, ale kvalita se projevila… A projeví vždycky. Není třeba se bát o svojí myšlenku, ten kdo jí jen zkopíruje, ten ji nikdy nemá tak dotaženou jako vy. Takže asi tak… Nám nevadí akce, který nám nekazej práci, kterou si tu s tím dáváme… Těch je ale menšina.

Je to hodně práce, co by mohla být zkažená?

My to nemáme jako zaměstnání. My to všichni děláme po práci, o víkendech, po večerech. Když se to hodí. Myslím si, že je to na tom strašně znát. Protože se SFF taky nemusí stát a nic se neděje. Nás nikdo nemůže tlačit, abychom třeba uzavřeli nějaký smlouvy, protože nám v rozpočtu chybí ještě 150 tisíc. Když těch 150 tisíc nemáme, tak je zkrátka nemůžeme projet. A tím nám to nechává velký pole působnosti.

Celkově se toho objevuje pořád víc a snad se bude ta kvalita zvyšovat. Ale zároveň se vždycky objeví někdo, kdo si myslí, že je fajn někoho stopovat a sledovat ten trend. My si ale myslíme, že je mnohem lepší ten trend vytvářet, než někomu čumět na záda.

Streetfoodfest 205

Teď o víkendu jste měli Street food festival v Dejvicích. Jak to dopadlo?

Dali jsme si do těla. Tým i účastníci se zas předvedli jako něco, co asi nemá obdoby. Každej zvlášť, každej sám za sebe, ale všichni pro vás! Celkově to byla dvoudenní akce, která měla svoje mouchy, nebyla dokonalá, ale byla autentická, na místě odžitá a vytvořená a pro mě nezapomenutelná. Bez obalu, bez pozlátek, ale až na dřeň a zpátky k prapůvodu myšlenky, s rukama nataženýma nad ohněm a s plnejma žaludkama se potkávali, poznávali a bavili lidi, kteří by jinak neměli důvod se seznámit. Vzájemně si pomohli strávit skvělej víkend a těšej se, že se to bude opakovat. Za mě mission acomplished.

Dokážeš se po roce a půl kouknout dopředu a říct, jestli se to tady bude zlepšovat?

Jo, byť si nebudeme nic nalhávat, pořád ty i já žijeme v bublině zvaná Praha a v bublině zvaná kamarádi, známí a přátelé, který vědomě či nevědomě selektujeme podle určitých hodnot a věcí. Je to zkreslený. Zároveň si myslím, že se to zlepšuje, protože lidi hodně cestujou a mají možnost srovnávat. Náš cíl je, a začali jsme to letos akcema Street Food Jam, kdy byl každých čtrnáct dní u Crossu vlastně malý street food festival, vytvořit pravidelnou platformu dobrýho street foodu u nás, která by mohla být pravidelně: co dva týdny, co týden a já hrozně doufám, že se v historicky krátký době dostaneme do momentu, kdy bude dvakrát týdně. A pak se třeba objeví místo, kde bude pravidelně taková street foodová mekka.

Streetfoodfest 366

Myslíš si, že je ten level, na kterém je tady a teď český gastro, na dobré cestě? Myslíš si, že tu je potenciál?

Já zatím nejsem někdo, kdo by se podíval na druhej konec planety. Ale co jsem měla možnost vidět, tak na tom nejsme vůbec tak špatně, jak si myslíme. A je to tak ve všem. Letos jsem absolvovala coffee trip ve Vídni, byla jsem několik dní v Paříži a to, co se tady třeba povedlo lidem s výběrovou kávou, s kavárnama, tak jsme na tom stoprocentně mnohem líp, než tyhle dvě města. To si tady lidi vůbec neuvědomujou. Měli bychom si najít balanc mezi tím, že se budem mlátit v hruď a vymykat se všem stereotypům a budeme děsně kreativní a geniální a tím, že na sebe budem plivat a říkat si, jak to tu stojí za nic. Jsou v Londýně a v Berlíně místa, kde má třeba street food perfektní pověst, ale to se srovnáváme se špičkou.

Není to tak zlý, aby se s tím nedalo nic dělat. A už se s tím něco dělá. Já strašně doufám, že se dobrý jídlo vymaní z toho elitního obalu a že to přestane být něco, co lidi rozděluje, ale naopak to bude lidi spojovat. A nepůjde to jinak, než nápodobou a pečlivým trpělivým vysvětlováním, proč je to lepší a proč takhle a proč takhle ne. Je to o komunikaci a ne o tom, že si řeknu „tenhleten jí takový věci, to nemůže bejt ani dobrej člověk“. Spojit to a pomaličku rozšiřovat dál do republiky. To, co moje generace považuje už za normální – tzn. přečíst si etiketu ne pro to, abych věděla kolik to stojí, ale co je uvnitř – to pomalu učit naše rodiče a celkově to předávat dál.

Super, já ti moc děkuju za rozhovor!

No, rádo se rádo!

 

Text: Kristián Kopřivík

Komentáře

Částečný profil uchazeče se zobrazí
až po přihlášení nebo registraci.


Zavřít okno