Spropitné, dýško, tringelt nebo tuzér. Tolik názvů pro pár korun.

| Články | Veronika

Dýško (běžně používaná zkrácená varianta původní diškréce – tedy záruky diskrétnosti) je v kasírkách českých podniků významnou položkou. Historicky tenhle pojem odkazuje k jakési odměně za mlčenlivost, těžko říct, kdy a čím to celé začalo. Dneska bývá spropitné považováno spíš jako prostředek, jak ocenit kvalitní služby a obsluhu. Po světě existují k ohodnocení práce v podnicích různé přístupy, v Česku přesná pravidla bontonu nikde striktně určena nejsou. Zvyk je ale železná košile a tak u nás většina zákazníků přebírá „rodinnou politiku“, ve které vyrůstali. Celkovou částku jsme nejčastěji zvyklí zaokrouhlit nahoru o nejasných pár procent, výsledná suma se tak spíš řídí přáním, aby nám v peněžence zbytečně necinkaly drobné než reálnou úvahou, nakolik jsme byli se službami spokojení.

Dobrá zpráva je, že podle průzkumů alespoň něco navíc k účtu přihodí až 76 procent Čechů. Ještě, že tak. Jinak by ty výplaty vypadaly žalostně. No a z koho statisticky nejpravděpodobněji „něco kápne“? Dejte si při obsluze záležet především na skupině mladších zákazníků mezi 25 a 34 lety, štědřejší jsou podle všeho muži než ženy a vyšší vzdělání pro vás šance na odměnu také zvyšuje. Skoro bychom řekli, že největší škola je, když si dotyčný zákazník někdy sám práci v gastru vyzkoušel. Ví, jak je to celý den na nohou těžké.

Snažit se hosty rozmazlovat a opečovávat se podle všeho vyplatí. Důkazem je třeba tenhle zahraniční případ, ve kterém servírka od zákazníka dostala 350 tisíc korun. Jen tak. Teda skoro jen tak. Samozřejmě byl s její prací podle všeho spokojen.

http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/tomu-se-rika-dysko-barmanka-dostala-350-tisic-korun.html

Stalo se vám někdy něco podobného? A jak u vás v podniku se spropitným pracujete? Rozdělujete si ho? Jedete každý na sebe? Nebo se k vám ve výsledku nedostane ani koruna?

Komentáře

Částečný profil uchazeče se zobrazí
až po přihlášení nebo registraci.


Zavřít okno