To nejdůležitější v gastru? Pohostinnost.

| Články | Veronika

Spolumajitel jednoho z pěti nejlepších cocktail barů České republiky za rok 2014 prozradil, na jakých základní kamenech vystavěl svůj úspěch. Jan Vlachynský si v Baru, který neexistuje zakládá na vztahu ke kvalitní gastronomii, podporuje vzdělávání svých zaměstnanců a zaměřuje se i na osvětu, kterou Česko v tomhle oboru ještě pořád potřebuje.

Bar, kterému zůstalo jeho jméno podle kampaně, ve které připravoval hosty na to, že pro ně už brzo otevře svoje brány (i když ještě oficiálně nebyl na světě), se stal miláčkem všech, kteří oceňují kvalitní servis a kteří chtějí cítit, že jako hosté jsou na prvním místě. „Chtěli jsme dělat to dobré, to nejlepší, jak to vlastně jde.“

Jaké byly, Honzo, vlastně začátky Baru který neexistuje. Kde a jak se zrodila ta myšlenka?

My už předtím jsme v gastru dělali, bylo to to gastro stánkové, v roce 2009 jsme otevřeli na vánočních trzích v Brně náš první stánek s Turbomoštem (originální svařený drink z moštu, koření a pálenky). No a bavilo nás to, bavila nás ta atmosféra kolem toho a chtěli jsme něco, co nebude jen jeden měsíc v roce, ale dvanáct měsíců. Trvalo to asi dva roky, než se nám to povedlo a předcházelo tomu hodně cestování. Projeli jsme třeba jedno léto Ameriku, nejdůležitější byl New York, tam jsme vzali tužku a papír a navštívili ty nejlepší podniky, sbírali inspiraci. A to potom byl ten hlavní motor. Vrátili jsme se a zjistili jsme, že takový typ barů prostě u nás není.

Bary tak, jak tehdy fungovaly, to se nám moc nezamlouvalo…

Vy jste se už od začátku netajili tím, že jsou pro vás důležití kvalitní zaměstnanci. Tehdy možná ne každý věděl, co to znamená a hlavně, co přesně to znamená pro vás. Jak jste měli nastavené ty podmínky? Podle čeho jste do Baru, který neexistuje nabírali lidi?

Kvalitní personál pro nás hrál a hraje velkou roli. Věděli jsme, že situace v gastronomii není úplně nejrůžovější. Byla třeba docela dobrá v kavárnách, ale to je něco úplně jiného než bar. Bary tak, jak tehdy fungovaly, to se nám moc nezamlouvalo, ten přístup. Takže jsme hledali mezi lidma, kteří tím nejsou úplně moc dotčení. Asi 20 procent lidí, které jsme měli od začátku, tak byli zkušení barmani, to z hlediska technických dovedností bylo potřeba. U toho zbytku jsme hledali jednu důležitou vlastnost: pohostinnost.

Nabrali jste tedy kompletní tým, ale co s ním? Jak jste s ním pracovali a jak jste mu předali tu myšlenku, kterou jste chtěli přinést do Česka?

Následovalo hodně školení. Na technické věci, znalost sortimentu, ale spoustu i třeba psychologické rady. Jaká je naše myšlenka, jak budeme některé situace řešit a proč…Bylo to hodně intenzivní. Výběrové řízení u nás bylo tříkolové a končilo vlastně takovým assassment centrem, kde jsme testovali nějaké zátěžové situace.

Hlásili se nám sem uchazeči, u kterých se už po pár minutách ukázalo, že vlastně nemají rádi lidi.

Tříkolový přijímací pohovor? To zní opravdu náročně. Co jste u uchazečů prověřovali, co jste hodnotili?

Tak v prvním kole přišly na řadu klasické životopisy a na jejich základě pak hodně dlouhé pohovory. Ale opravdu dlouhé, chtěl jsem poznat toho člověka do detailů, poznat, jak uvažuje o svém vztahu k dalším lidem a potencionálním vztahu k dalším lidem v tom pohostinství. A to je věc, kterou dodnes nechápu. Hlásili se nám sem uchazeči, u kterých se už po pár minutách povídání ukázalo, že vlastně nemají rádi lidi nebo že jim úplně moc nechtějí dělat radost. To ale já považuju za úplně základní kámen, na kterém to všechno stojí. Osobní pohostinnost.

Co vás jako zaměstnavatele na potenciálním zaměstnanci pro váš bar zajímá?

Schopnost učit se je důležitá, protože ten obor se strašně rychle mění a zažívá obrovský boom a je to pravděpodobně největší boom toho oboru, který kdy byl. Odehrává se právě teď. Posledních pět let. Takže je potřeba pořád sledovat nové věci, všechno co se děje, umět dobře anglicky a dívat se za hranice, protože u nás se toho moc zas až tak zajímavého neděje. Nejhorší je, když mi přijde někdo na pohovor a řekne, že ho ten obor zajímá a sleduje ho. A když se zeptám, co třeba v poslední době udělal pro svůj rozvoj v tom oboru, jestli si přečetl nějakou knížku, tak nemá co odpovědět. To je jasný signál, že sám od sebe nechce a to je špatně. Málokdy ale můžu poznat úplně stoprocentně, jaký ten člověk bude pracovně, dokud si to nezkusí a nepostaví se za bar.

Chcete svému budoucímu zaměstnavateli ukázat, co všechno ve vás je? Vyplňte si svůj profil a ukažte, že se o svůj obor zajímáte!

Zkompletujte si svůj profil tady

Komentáře

Částečný profil uchazeče se zobrazí
až po přihlášení nebo registraci.


Zavřít okno