Chci vědět, co leju: Koňak (2/3)

| Články | lukas@jobstime.cz

Po delší odmlce jsme zpět s naším seriálem CHCI VĚDĚT, CO LEJU. V minulém díle jsme si na Jobstime.cz představili koňak ­- co přesně koňak je, odkud pochází a nejdůležitější kritéria, která musí být splněna při jeho výrobě. Dnes si řekneme něco více o jeho historii.

storage-371759_1920-1024x683

 

Historie

Dlouhá cesta k dnešnímu koňaku začala již ve 3. století, kdy římský císař Probus rozšířil privilegium vlastnit vinice a vyrábět z vinné révy víno na všechny obyvatele Galie. Hlavním důvodem nebyl císařův zájem o rozkvět zemědělství v kolonii, ale snaha nenechat vojáky zlenivět v dobách míru.

Zhruba v 16.století začali holandští obchodníci vyhledávat slavná vína z oblasti Champagne a Borderies. Protože dlouhá cesta po moři snižovala kvalitu a zhoršovala chuť vín, holandští obchodníci začínali tato vína destilovat. Přeměňovali je na tzv. brandwijn, čili pálené víno, z čehož pochází pozdější název brandy. Holanďané pak destilát znovu rozředili vodou.

Na začátku 17. století se zavádí dvojitá destilace, což umožňuje, aby tento produkt cestoval v neměnné kvalitě jako eau­de­vie (vyšší koncentrace na rozdíl od vína usnadňovala přepravu). Holanďané sice zavedli první palírny v Charente, ale nakonec to byli Francouzi, kteří vylepšili techniku a stali se experty na dvojitou destilaci. Díky náhodě při zdržení přepravy překládáním sudů z lodi na loď se zjistilo, že destilát získá plnější chuť zráním v dubových sudech.

Trh s vínem se koncem 17. a začátkem 18. století stále více zvětšuje a organizuje. Díky velkému zájmu dokonce vznikají i tzv. obchodní stanice. Většina z nich je anglosaského původu a některé existují dokonce i dnes. Tyto stanice vytváří dlouhodobé obchodní kontakty se svými kupci v Nizozemsku, Anglii, Severní Evropě, a později i v Americe a Dálném Východě.

V devatenáctém století se koňak vyvážel i do Ameriky. K jeho transportu se začaly používat láhve, což umožnilo rozvoj několika průmyslových odvětví: sklářství, výroby beden, korkových zátek a tisku etiket. V té době pokrývaly vinice kolem řeky Charente přibližně 280 tisíc hektarů. Kolem roku 1875 je však region Charente postižen nákazou mšičky révokazu, která zničí většinu vinohradů. V roce 1893 zůstalo pouze 40 000 hektarů.

Obnova vinohradů byla velmi pomalá. K roubování se začali používat americké podnože vinné révy, které jsou proti révokazové nákaze odolné. Tradiční odrůdy vinné révy (Colombard, Folle Blanche atd.), které jsou kvůli roubování slabší, se postupně nahrazovali odrůdou Ugni Blanc, která je odolnější. Ta se používá dodnes při výrobě koňaku z více než 90%. V květnu 1909 byla zákonem vymezena přesná zeměpisná oblast pro jeho výrobu. V době 2. světové války byl založen úřad pro víno a eaux­de­vie, který je po válce nahrazen organizací Bureau National Interprofessionnel du Cognac, k níž se v roce 1948 připojí i Stanice výrobců vína. Všechny stupně výroby koňaku jsou postupně podřízené regulacím s cílem chránit kvalitu výrobku. Koňak se vyváží do více než 150 zemí. Koňak se pokládá za nápoj vysoké kvality na celém světě a také za symbol Francie a jejího životního stylu.

V dalším díle o koňaku si Jobstime řekneme více o jeho výrobě a o největších rodinách, zabývající se jeho výrobou.

Komentáře

Částečný profil uchazeče se zobrazí
až po přihlášení nebo registraci.


Zavřít okno