Chci vědět, co leju: Gin (1/3)

| Články | Jakub Mates

V minulém díle jsme si na Jobstime v našem seriálu „Chci vědět, co leju“ dokončili téma tequila. Řekli jsme si její historii, jak se vyrábí a i jak se má správně pít. Dnes se podíváme na zoubek ginu, především pak jeho historii. Tak jdeme na to!

 

istock-000071675037-small

Gin

Na začátku je potřeba rozdělit gin do dvou kategorií. První z nich je holandský typ zvaný genever, který je také starší. Jeho mladší obdobou je pak anglický dry gin.

 

Jako první začneme starším typem genever. Jeho název je odvozen francouzského pojmenování pro jalovec, tedy genévrie, potažmo od holandského výrazu pro jalovec genever. První zmínky o nápoji z obilného destilátu a jalovce jsou zaznamenány už z 11. století. Za jeho vynálezce je považován profesor medicíny působící na univerzitě v Leidenu Dr. Fanciscus de La Boie, známý spíše jako Dr. Sylvius. To už se ale bavíme o 17. století. Původně byl genever vytvořen jako účinný ale levný lék na ledvinové problémy.

O jeho rozšíření z Holandska se postarali angličtí vojáci, kteří v Holandsku bojovali proti Španělům. Prý jim poskytoval příjemné uklidnění před bitvou a ginu tak začali přezdívat „holandská odvaha“.

Největšího rozšíření dosáhl gin v Anglii během vlády Viléma III. Oranžského, který byl původem Holanďan. Zavedl jeho výrobu v Londýně a současně omezil dovoz alkoholu ze zahraničí. Zejména brandy a koňaku z Francie. Díky tomu se začal vyrábět anglický gin. Produkce rychle rostla a s tím se zvyšovala i obliba a spotřeba nového druhu alkoholu. V roce 1750 se jenom v Londýně vydestilovalo na 11 milionů litrů ginu. Což je zhruba 60 litrů na jednoho občana.

Gin byl v té době nevalné kvality, neboť olej z jalovce byl často nahrazován levnějším terpentýnem. Nic z toho však neubralo na jeho oblíbenosti hlavně mezi chudšími Angličany. Přičítány jsou mu rovněž mnohé sociální problémy té doby, a proto byla jeho výroba i prodej v Anglii regulována pomocí tzv. Gin Act z let 1736 a 1751.

Thank-goodness

V polovině 18.století byla produkce ginu šestkrát vyšší než produkce piva. Gin se vyráběl z méně kvalitního obilí, které nevyhovovalo pro vaření piva. V té době bylo v Londýně kolem 15 000 barů a restaurací a více jak polovina prodávala gin.

Gin se stal v Anglii velmi populárním i díky tomu, že vláda povolila jeho nelicencovanou produkci. To ale mělo za následek zhoršení kvality samotného ginu. Gin tak získal negativní pověst. Některé výrazy přetrvávají v angličtině dodnes – gin mills – ginový mlýn neboli pochybný bar, gin – soaked – ginem nasáklý neboli alkoholik atd… To pak způsobilo uvalení vysoké daně na gin, která byla zanedlouho zrušena kvůli nepokojům, aby pak byla následně obnovena. Avšak toto vše spolu s vysokou daní donutilo palírny prodávat gin pouze licencovaným maloobchodníkům.

Vyšší kvalitu a vlastně i vznik nového ginu přineslo 19. století, kdy díky vynálezu sloupcové destilační kolony dali Angličané světu nový dry gin. Ten mnohdy nese také přídomek London, tedy místo, odkud tento postup výroby pochází. A právě tento druh ginu je v současnosti po světě nejrozšířenější a nejoblíbenější.

Příště si na Jobstime povíme o výrobě ginu. Tak si to nenechte ujít.

Komentáře

Částečný profil uchazeče se zobrazí
až po přihlášení nebo registraci.


Zavřít okno